DunLog

Tento článek není pokus o flame. Je to pouze zamyšlení nad filozofií jednoho minoritního operačního systému.

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč se mi vlastně GNU/Linux tolik líbí a proč se nejspíš na Windows už nikdy nevrátím. A nakonec mi to došlo - je to prostě ten pocit svobody a neomezených možností.

Jako lego

Na Windows jsem se vysloveně nudil. Můžete si sice nainstalovat různé aplikace a měnit témata vzhledu, ale to je téměř vše. Připadal jsem si jako v kleci, do které si mohu brát hračky a natřít ji na jinou barvu, ale nic víc. Linux je oproti tomu jako lego. Fantazii se meze nekladou. Linux je zkrátka ideální pro hravé muže :)

Můžete, nemusíte

Důležité je ale podotknout, že narozdíl od lega nemusíte nový systém složitě skládat dohromady. Máte tu možnost, ale nemusíte ji využít. Můžete si stáhnout dokonale vyladěnou již sestavenou stavebnici, kde nebudete muset vůbec znát zákonitosti skládání této stavebnice. Takovým případem je třeba distribuce Ubuntu. Stáhnete, nainstalujete a můžete hned pracovat, dívat se na videa nebo poslouchat hudbu. Žádné složité instalace kancelářského balíku nebo kodeků. Plug and play :) Pokud vás ale běžné používání přestane bavit, můžete si kdykoliv cokoliv překompilovat podle svých představ, zkompilovat nejnovější kernel, zkusit jiného správce oken apod. Zkrátka trošku si hrát :)

Všechno má své ale

Všechny zmíněné výhody mají ale i jednu zásadní nevýhodu. Čas. Není pravda, že bych neměl čas, protože bych musel stále pročítat manuálové stránky nebo něco kompilovat. Nemusím. Ale občas zkrátka chci :) Ta neuvěřitelná svoboda a neomezené možnosti mě zkrátka svádějí k tomu si systém stále vylepšovat. Ať už je to automatické zálohování, ladění vzhledu, konfigurace a kompilace kernelu nebo konfigurace FTP serveru. Žere to zkrátka čas.