Sociální politika = cesta do pekel

Sociální politika sice vypadá jako moc pěkná věc a heslo "jistoty a prosperita" také uším přímo lahodí, ale pokud se nad tímto tématem důkladněji zamyslíte, zjistíte, že je to střemhlavá cesta do míst, kde vládne Lu.

K tomuto závěru stačí jednoduchá úvaha: Pokud chci dávat více sociálních podpor, znamená to, že musím zvýšit daně, zvýšit státní dluh a rošířit kontakt občana se státními orgány. Jako výsledek takovéhoto jednání se pak dostaví: 1)Úspěšní lidé budou naštvaní, že téměř polovinu svých těžce vydělaných peněž dávají státu, který s nimi zbytečně mrhá. Budou se tedy snažit mít co nejnižší zdanění, čehož dosáhnou daňovými podvody, nebo prostě tím, že raději budou méně pracovat a nezaloží si vlastní firmu. Ty radikálnější se raději odstěhují do USA.

2)Nezaměstnaní si zvyknou na fakt, že se o ně stát postará. Jejich životním heslem se stane: "Ono to nějak dopadne." Motivace hledat práci, přestěhovat se, nebo se rekvalifikovat klesne na minimum.

3)Budeme zahlceni romskými dětmi, které budou urputně "produkovat" romské ženy a hlavně jejich partneři toužící po porodném. Průměrné IQ a vzdělání českého občana tím rapidně klesne.

4)Osoby toužící po větší sociální podpoře budou ještě více podplácet na úřadech než dosud. Česká republika se tak posune v žebříčku uplácení k nejnižším příčkám.

5)Státní dluh bude růst stejným tempem jako populace rozvojových zemí. To nakonec povede ke státnímu bankrotu.

Neříkám, že je sociální politika úplně špatná, ale všeho s mírou. Nikdo přece nechceme, aby se sociální politika postupně rozvinula do nového komunismu.

Na závěr bych chtěl dodat, že nejsem rasista. Nesoudím lidi podle barvy pleti, pouze podle vzdělání a přirozené inteligence. V článku se vyskytuje hyperbola.