DunLog

Jsem zpět. Bohužel. Krásnější týden jsem už dlouho nezažil... 11.9. jsem totiž vyrazil na základní kurz paraglidingu, který nabízí škola Mistral. S sebou jsem měl tři zavazadla: batoh, 15 let starý paraglide a obdobně starou sedačku. Cesta na místo konání kurzu (kopec Raná) byla docela v pohodě. Autobusy jezdí z Florence každou půlhodinu. Přijel sem na Ranou, proběhlo krátké seznámení, administrativa a ubytování a pak už vzhůru na cvičiště. Každý jsme vyfasovali obrovský batoh obsahující sedačku a krásný nový PK a začalo seznamování s tímto krásným sportem. Instruktor nám popsal všechny části PK, vysvětlil předletovou a pětibodouvou kontrolu a pak sme již šli na věc. Rozložili jsme si vrchlíky, oblékli se do postrojů a začali trénovat zvedání vrchlíku nad hlavu čelním a křížovým způsobem. A vězte, že i tato "prkotina" chce docela hodně tréninku. Zvedání vrchlíku a jeho držení nad hlavou nám zabralo celé odpoledne prvního dne.

Druhý den brzo ráno jsme se dozvěděli, jakým způsobem se startuje - takzvanou čejkou - a hurá do vzduchu!

Startovali jsme z malého kopečku, pod kterým bylo obrovské pole, takže nešlo o nic hrůzostrašného. První lety byly jen kratičké - pouhých několik desítek metrů do dálky a pár metrů do výšky. Ale postupně jsme letáli dál a dál, až jsme plachtili několik stovek metrů.

Tady přišlo první velké prozření: Tenhle sport je neuvěřitelná dřina - alespoň zpočátku. Káždý start je vysilující jako několik sprintů a cesta zpět na start je hotové peklo. Na zádech máte sedačku, která vás při každém kroku tluče do stehen a v jedné ruce držíte za šňůry, které vás řežou do ruky, vrchlík. Takto musíte překonat několik desítek výškových metrů a to třeba 30x za den. Jednou odpoledne jsem si nevzal na cvičiště vodu, a když jsme večer končili, myslel jsem, že zkolabuju. Po dvou dnech na kurzu mě slušně bolely nohy (stehna a třísla) a ramena. Všichni jsme měli obrovské modřiny na bicácích - pokud nenapnete při startu správně ruce, třou se vám o ně popruhy a modřina je tu raz dva. Bylo to pro mě témeř stejně náročné jako ultramaraton. Ale rozhodně to stálo za to:)

Postupně jsme se zdokonalovali až jsme byli 4. den připraveni na první výškový let. Trvalo to sice jen pár minut, ale bylo to krásné. Odpoledne se pak náš hlavní instruktor rozhodl, že nás vezme na letiště a bude nás vlekat na navijáku. To byla opravdová síla. Jakmile se lano navijáku naplo, vystřelilo to člověka dopředu, ten se okamžitě vznesl a stoupal desítky metrů za sekundu. Prostě fičák:) Vytáhl nás až do 600-800m na povrchem, a tak jsme měli spoustu času prohlédnout si krajinu z ptačí perspektivy.

Další den bohužel začalo hodně foukat a předpověd nám taktéž moc nepřála, takže jsme nakonec kurz předčasně ukončili a pokračovat budeme až se počasí umoudří.

celá galerie fotek