DunLog

Napsat skutečně kvalitní kód, který splňuje všechny požadavky přístupnosti, použitelnost, rozšiřitelnosti a sémantiky a nezasahuje nijak do formátování, je docela umění. Proto bych dnes zlehka nastínil, co je podle mne správný postup při návrhu dobrého kódu.

• První a asi nejdůležitější zásada je: úplně se odprostit od vzhledové a aplikační úrovně. Zaměřím se pouze na textové informace, které budou na oné stránce prezentovány.
• Texty si vložím do nějakého slušného editoru a seřadím je podle důležitosti. Toto je nezbytný a často opomíjený úkon. Správné seřazení prvků podle důležitosti zlepší vaše postavení mezi vyhledávači a usnadní život handicapovaným lidem. Nejvýše umístím hlavní nadpis stránky (často název stránky), následuje podnadpis nebo text s nejvyšší informační hodnotou. Takto pokračuji dál a dál až nakonec umístím patičku. Zvláštní postavení mezi prvky má navigace. Setkáváme se se dvěma koncepty umístění navigace v kódu.
  1. za hlavním nadpisem (před textem s nejvyšší informační hodnotou)
  2. před patičkou (za textem s nejvyšší informační hodnotou)

  Já osobně (stejně tak např. Pixy) upřednostňuji druhou variantu, protože mi přijde logičtější. Navigace nemá témeř žádnou informační hodnotu (ani pro vyhledávače ani pro uživatele), a proto patří až na konec.

• Šeřazený kód již máme, nyní stačí okódovat. Při kódování se snažíme myslet sémanticky. Text značkujeme tak, aby bylo co nejlépe patrné, co se uvnitř kterého prvku nachází. Používáme tedy seznamy, strongy, acronymy, code, i, small, cite, blockquote, abbr. Více o sématice