Intelektuální vlastnictví

Uveďme si neprve příklad smyluplného „intelektuálního vlastnictví“. Nevyřčená myšlenka je skutečným „intelektuálním vlastnictvím“, člověk má nad ní (jakožto vzácným zdrojem) výhradní kontrolu (může se rozhodnout zda a kde ji zveřejnění, apod.). Kdyby koncept intelektuálních vlastnických práv končil zde, žádné vnitřní rozpory konceptu vlastnictví by nevznikaly.

Nyní tento koncept rozšíříme a zamyslíme se nad smyslem vlastnictví vyřčené myšlenky. Jestliže je myšlenka vyřčena, tj. slyší, vidí, čtou... ji jiní lidé, stává se součástí jejich těla – je uložena v jejich mozcích. Tvrdit, že jeden člověk vlastní svou myšlenku v hlavách ostatních lidí (kteří jej nikdy nemuseli vidět, nejsou v žádném smluvním vztahu apod.), kteří ji nemohou bez jeho souhlasu reprodukovat, využívat atd., je absurdní. Znamená to říkat jim, jaké informace, které jejich mozek dokáže poskytnout, může (resp. nesmí) využít pro „řízení“ jejich těla (např. že nesmějí tančit stylem, který je mým vlastnictvím; pohybovat rty a vyslovovat mé myšlenky; vydávat mé zvuky; chovat se, jako bych určitou věc nevěděl, přestože ji vím apod.).

Zároveň to znamená říkat jim, co smějí dělat se svým hmotným majetkem (např. že nesmějí svůj papír a svou tiskárnu použít k vytištění nějakého textu či obrázku, postavit ze svého materiálu dům nebo plot, který už někdo postavil před nimi apod.). Kdyby ovšem člověk nemohl využít informace ve svém mozku, aby mohl dle svého uvážení pohybovat rty a údy, přestal by být skutečným člověkem a byl by hmotou ovládanou někým druhým. Projevy jeho svobodné vůle, které nijak nenarušují životy a hmotný majetek ostatních (všichni ostatní stále mají to, co měli před „aktem agrese“ proti jejich intelektuálnímu vlastnictví) by byly považovány za násilí a „po právu“ trestány. Těžko si představit prapodivnější základ společenského (!) uspořádání.

Navíc by vlastnictví hmotného majetku přestalo mít povahu skutečného vlastnictví, protože nikdo by nikdy nemohl o svém majetku výlučně rozhodovat, a navíc by ani nevěděl, čí souhlas potřebuje, aby se nestal zločincem, který porušuje něčí intelektuální vlastnictví. Tím bychom vytvořili fašistickou ekonomiku s pouze nominálními vlastnickými tituly.

Zdroj: Josef Šíma: Intelektuální vlastnictví. Základ tržního řádu, nebo rafinovaná státní regulace?
Inspirováno Českou pirátskou stranou

Hodnocení

Komentáře

[1] Jan
2009-07-24 17:45:35

Pekne vystizeno...

[2] Petr
2009-07-24 22:32:05

Moc pěkné. Zejména ty patenty mi osobně leží dost v žaludku. Nemám je rád, nechápu jak si může někdo na desítky let přivlastnit technologický postup. Osobně jsem pro to, aby se podobné věci chránili pouze tajemstvím.

[3] Bochi
2009-07-25 05:05:38

Opravdu nechápete "jak si může někdo na desítky let přivlastnit technologický postup"? Proč přivlastnit? Když sám něco vymyslím, tak si to nepřivlastňuji, je to můj nápad z definice, vaše vyjádření proto nechápu. Článek má sice svůj kus pravdy, ale je to trochu extrémní (takový idealistický) pohled a nějaký systém, který by motivoval lidi a firmy k investicím na výzkum a vývoj (při pocitu, že moje těžko získané a draze zaplacené výsledky může kdykoliv kdokoliv bezplatně využít, je spíše antimotivační), je asi potřeba.
Nesouhlasím třeba se současným systémem autorských práv k audiovizuálním dílům, ani se softwarovými patenty, ale na průmyslových patentech nič špatného v zásadě nevidím.
A abyste mě snad nepodezříval z podjatosti, sám pracuji v základním výzkumu, kde se prakticky programově vzdávám nároku na případný patent a veškeré výsledky publikuji jako public domain (samozřejmě na každý konkrétní tiskopis má copyright vydavatel, ale nikoliv na samotné informace v něm).

[4] Petr
2009-07-25 08:40:56

Bochi, jak už odkazovaný článek dobře vysvětluje, patenty mají spoustu problému (má mít morální právo si techn. postup "přivlastnit" ten, kdo ho první zveřejní, i když ho vymyslelo třeba x lidí před ním?). Patenty můžou být motivační, ale nemyslím si, že by se bez nich zastavil vývoj. V některých případech spíš možná vývoj brzdí.

[5] megaloman
2009-09-30 22:21:55

Myslím si, že se v jednom pleteš - myšlenku nelze chránit, lze chránit (autorským právem) její podobu, například písemnou.

Například zadám grafickému studiu video za XYZ tisíc na náš produkt a konkurence to druhý den obšlehne - to není fér přístup. Jiný a férový přístup je, když zveřejním video produktu a konkurence přijde s něčím lepším, originálnějším a nápaditějším, byť inspirováno naším videem.

A proto by neměly existovat SW patenty, protože na to stačí autorské právo. Přeci není morální a normální, aby si někdo patentoval e-shop, prodej prostřednictvím mobilu, nákupní košík, stream video, platbu kreditní kartou po internetu, odeslání objednávky, atd...

http://petition.stopsoftwarepatents.eu/111002244720/

Komentáře již nelze přidávat