KS-ČSSD je tady, aneb stručná historie KSČ

Psal se rok 1920. Po prvních demokratických volbách v Československu několik měsíců vládne Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD). Situace se ale stává neudržitelnou a tak již v září podává vláda do rukou prezidenta T.G.Masaryka demisi. Brzy poté je ustavena vláda úřednická. Ještě téhož roku se konal sjezd ČSDSD, na kterém se mimo jiné řešily otázky neúspěchu vlády. Díky značnému podkopání autority konzervativnějších členů, kteří měli ve vládě největší zastoupení, se podařilo levicovým extremistům převzít ve straně moc. Roku 1921 se pak tato silná frakce rozhodla osamostatnit, a tak vznikla Komunistická strana Československa. V následujících volbách se pak se svým výsledkem 13,1% hlasů umístila na druhém místě za agrárníky a stala se tak jakýmsi politickým skokanem roku. V roce 1929 nastaly ve straně značné změny, přímo ze sovětského Kremlu byli do strany dosazeni do vedoucích pozic noví členové a celá strana prošla důslednou bolševizací. Volby v letech 1929 a 1935 už pro KSČ nedopadli tak dobře – opakovaně získala pouze okolo 10% a umístila se tak na 4.místě. Pak přišla 2.světová válka a dlouhé odmlčení české domácí politiky. Exilová prozatímní vláda zatím podepsala smlouvu se Svazem sovětských socialistických republik o spolupráci, která obsahovala důležitý bod o nezasahovaní sovětů do československé politiky. Po skončení války následovala strachem z Němců umocněná orientace na východ, zákaz kolaborujících stran (mezi nimi i agrárníci) a lidovědemokratický režim s vládou národní fronty a Košickým programem. Již v této době byla demokracie západního typu v ČSR dost neúplná. Přestože neměli komunisté v národní frontě většinu, dařilo se jim získávat pomocí mimoparlamentních technik vládnutí stále větší moc. Opírali se zejména o národní výbory, odbory a Sbor národní bezpečnosti (kam patří i Státní bezpečnost). Po výhře posledních demokratických voleb roku 1946 a dosazení Gottwalda na premiérskou stolici, se začalo blýskat na lepší časy. Strana se důsledně připravovala na převzetí moci. Agitačními a propagačními kampaněmi, nátlakovými masovými protesty a inscenovanými aférami a pokusy o atentát získávala stále více přívrženců. Svou velkou šanci spatřila pak po přelomu roku, kdy již měla za sebou úspěšnou kampaň "Ať platí bohatí"(milionářskou dávku), kdy byla v národní frontě velká politická krize a kdy byla v zemi hospodářská krize způsobená velkým suchem. 20.února pak 12 posledních demokratický ministrů podalo demisi, čímž chtěli protestovat na situaci v SNB. Očekávali, že demise Beneš nepřijme a KSČ ustoupí jejich požadavkům, nebo budou vyhlášeny nové volby. Gottwald se po návštěvě u Stalina rozhodl v této chvíli jednat. S pomocí všech prostředků (manifestace, generální stávka, hrozba vzniku lidových milící) vyvíjel na Beneše nátlak, aby demise přijal. Ten nakonec kvůli obavám, že nevypukne občanská válka, demise přijal a Gottwald následně doplnil ministerská křesla z řad komunistů. Následovalo 41 let blahobytu:) Pak bohužel náš velký bratr onemocněl, a tak mohli imperialističtí agenti v čele s vrahy z Wall streetu rozsévat mezi naším pracujícím lidem kontrarevoluční myšlenky a zasadit tak semínko zhouby. Nepřítel dělnické třídy brzy zesílil a 17.listopadu provedl odsouzeníhodný puč, kterým opět nastolil dobu temna. Náš poslední revoluční pilíř – komunistická strana – naštěstí puč přežila.

Rok se sešel s rokem a máme tu datum se dvěma nulami a šestkou na konci. Konečně opět začíná svítat naděje na lepší život. Předsedou ČSSD se stal pan Paroubek, který byl a stále ještě je vzorným kádrem a který dříve sloužil lidu pod krycím jméno Roko. Z počátku sice na oko prohlašoval, že s komunistickou stranou nikdy za jeden provaz nepotáhne, ale brzy ukázal, že jeho úmysly jsou trochu někde jinde.

Citace ze stránek KSČM: Paroubek „sjednotil“ levici. Předvolební záblesky úzké spolupráce KSČM a ČSSD se v nejasné povolební situaci staly drsnou realitou - KSČM se ocitla v roli dceřiné strany ČSSD.

Přemýšlejme; Paroubek je zcela prokazatelně velký hráč a na politické šachovnici rozehrává taktické partie, při kterých dokáže postupně odkrývat slabiny svých soupeřů i „spoluhráčů“.

Zatímco několik málo měsíců před volbami Paroubek veřejně proklamoval, že „…mezi ČSSD a KSČM je neřešitelný rozpor“ a spolupráci s komunisty označoval za „absurdní a morálně nepřijatelnou“, nyní mu přichází místy až nekritická podpora ze strany KSČM vhod. Paroubek ví, jak jsou pro přední představitele KSČM důležité posty v čele Poslanecké sněmovny a jejích orgánech, přizpůsobil proto svůj slovník vzniklé situaci a stal se sám o své vůli „čestným“ mluvčím komunistů. Komunisté se tak dobrovolně a bez jakéhokoliv odporu stali štítem pro jeho povolební mocenské taktizování.

Naši představitelé však zřejmě zcela nedomýšlí, kam až může tato Paroubkova touha po moci a absolutním ovládnutí levé části politického spektra české společnosti dojít. Komunistická strana může být během několika málo let zcela vymazána z politické mapy České republiky. A o to, zdá se, Paroubkovi v tento okamžik jde. Paroubek zvolil „neagresivní“ cestu; postupně svým předem promyšleným působením na podprahové vnímání levicově orientovaných občanů započal s „přetahováním“ stoupenců a mnohdy i členů KSČM k ČSSD.

My však musíme tomuto tlaku odolat a rozhodně se mu postavit. KSČM se musí vůči ČSSD, která již mnohokrát v historii zradila pro své mocenské ambice své myšlenky i program, jasně vymezit, a nesmí být jen její pouhou vybledlou a názorově prázdnou kopií. Komunistické myšlenky jsou pro nás přece podstatné, a to do té míry, že se musíme stát radikální levicovou opozicí, odmítnout za současné společenské situace jakoukoliv účast na moci, a nezpronevěřit se tak svým jasným zásadám.

autor: Irena Ernestová, Ludvík Šuldazdroj: Oddělení informací ÚV KSČM

Irena Ernestová je sice chytrá soudružka, ale příliš politicky jí to nemyslí (měla by si vzít příklad ze soudruha poručíka Troníka-Černí baroni) . Vůbec jí totiž nedošlo, že soudruh Paroubek - ano nyní již ho můžu nazývat soudruh – hraje v této hře mnohem vyšší roli, než to vypadá. Již po roce 1989 nastoupil do politiky s úmyslem podkopat demokracii a opětovně posílit moc komunistů. A nyní se mu to konečně podařilo. Jakožto předseda druhé nejsilnější strany nyní sjednotil ČSSD a KSČM a vytvořil novou silnou stranu KS-ČSSD. Nejvyšší funkce v této straně zaujali skalní komunisté v čele se soudruhem Paroubkem, pravicová frakce ČSSD byla důsledně potlačena. Dnes se soudruh Paroubek vydal na hrad za Klausem, aby ho Václav jakožto právoplatného vítěze voleb pověřil sestavením vlády a pan prezident po nátlaku odborů a vymírajících členů KSČ jeho požadavky přijal. Následovalo shromáždění na Václavském náměstí, kde soudruh Paroubek tuto radostnou novinu sdělil lidu a zatčení a odsouzení Jana Šinágla za protistátní aktivity.

Píše Daniel Milde aka Dundee

Rubriky

• Bezpečnost & Hacking
• Fotografování
• Hardware
• Linux
• O Blogu
• O Mně
• Ostatní
• Paragliding
• Politika
• Programování
• Software
• Webdesign
• Webhosting