Dik :)
Sky's are opened!
Dnes se mi splnil můj dávný sen.
Stal se ze mě pilot.
Tím strojem, který má moc mě vynášet k nebesům a na který jsem dnes dostal pilotní průkaz, sice není žádný Boeing 747, je to vlastně jen velký cár látky a pár šnůr, ale i tak jsem šťastný jako blecha.
Kdo hádá, že oním strojem je podivná věc nazývaná po anglicku paraglide nebo po česku padákový kluzák ( PK ), hádá správně.
Před třemi týdny jsem podstoupil dolétání na pilotní licenci ( mimochodem velice zábavná věc - viz níže ), poté napsal teoretický test a dnes konečně obdržel poštou vytouženou pilotní licenci.
Možná by vás mohlo zajímat jak vypadalo to dolétání:
(článek o tom jak jsem podstoupil základní kurz je zde)
Celé dolétání se odehrávalo na letišti v Panesnkém Týnci (kousek od Loun). Letiště je zajímavé samo o sobě, protože má obrovskou nepoužívanou asfaltovou přistávací dráhu původně navrženou pro MIGy.
Možná vás napadne stejně jako mě otázka: "K čemu je paraglidistovi bez motoru letiště?"
Odpověď: Naši podnikaví instruktoři si postavili z motoru trabanta a ocelového drátu naviják (dloooouhý naviják - má přes 1km určitě), kterým nás poté vlekají až do slušných výšek okolo cca 400-800m. Díky tomu může žák celý den zkoušet různé techniky letu a uklesávání aniž by se hodiny dřel do kopce.
Z čeho dolétání sestávalo?
První let
bylo pouhé "rozlétání". Rozbalil jsem si vrchlík, upnul se do sedačky, připnul helmu s vysílačkou a chvíli jen tak cvičně zvedal vrchlík nad hlavu a hrál si tam s ním. Pak jsem se upnul k navijáku, počkal na signál ke startu a...
sprintoval vpřed...vrchlík se zvedl nad hlavu, naviják začal zabírat a už jsem letěl k nebesům. A to velmi rychle, naviják totiž vytahuje do výšky rychlostí až 10m/s, takže docela šupec. Brzy jsem již mohl celé letiště pozorovat z ptačí perspektivy.
Naviják se zastavil, já se od něho odepnul a již jsem byl volný jak ten pták... Chvíli jsem si jen tak poletoval a zatáčel jen náklony v sedačce. Pak už mě začal řídit ze země instruktor. Podle pokynů jsem dělal otáčky o 360° střídavě na jednu a druhou stranu. Po chvíli jsem již uklesal nějakou tu výšku, a tak jsem přešel na přistávací manévr. Tedy přistát co možná nejlépe a blízko u vytyčené značky.
Letím po větru kousek za letiště, otáčím se proti větru a hadovitými zatáčkami pomalu uklesávám výšku a přibližuji se k cíli. Poslední zatáčka a již letím přímo k terči. Lehce přibržďuji, vysedám ze sedačky a tesně nad zemí stahuji řízení až nadoraz. Lehce dosedám na zem a dělám ještě pár kroků, aby mi vrchlík nespadl přede mě. Otáčím se k vrchlíku, který se mi vznáší nad hlavou, a stahuji opět řízení. Vrchlík se bortí a symetricky dopadá na zem. Nabírám vrchlík do "květáku" ( namotání šňůr až k vrchlíku ) a jdu zpět k navijáku. Chvíli odpočívám a jdu opět na věc.
Zaklopení uší
Úkolem druhého letu bylo naučit se nejjednoduší "vyklesávácí" (technika, jak rychleji ztrácet výšku) letový režim a to "zaklopení uší" ( vnějších částí vrchlíku ). V praxi to znamená, že pilot uchopí do ruky krajní šňůry z první řady šňůr (tzv. áčka) a stáhne je co nejníž. Kraje vrchlíku se zbortí zaklopí dolů. Paraglide začne více ztrácet výšku. Na tomto režimu je zajímavé pouze zatáčení: řídí se pouze náklony v sedačce. Jelikož vás ale nese mnohem menší plocha, než za normálního letu, je sebemenší náklon dost znatelný a při troše umu se dá kluzák slušně rozkývat ( přičemž ztrácí ještě o dost více výšky ).
B stall
Druhým uklesávacím režimem je B-stall (čti bístól). Ten je o hodně účinnější než „uši“. Provádí se tak, že pilot uchopí za popruhy druhou řadu šňůr a celou vahou se na ni pověsí. Vrchlík se zpočátku brání, ale po chvíli odpor v popruzích klesne a vy je stáhnete až k hrudi. Vrchlík se přitom uprostřed podélně prolomí a sbalí jako harmonika. Let po chvíli přejde do řízeného pádu (okolo 10m/s). To už je zajímavější. Jenže když máte „jen“ 500m výšky, nemůžete tento manévr provádět příliš dlouho.
Asymetrické zaklopení náběžné hrany
Toto je již mnohem zajímavější věcička. Jedná se o nebezpečný letový režim, který se učíme, abychom byli schopni ho bezpečně zvládnout. Provádí se tak, že pilot chytne celý popruh první řady šňůr a dynamicky jej strhne dolů. Hádejte, co nastane!?:)
Polovina vrchíku se zbortí a vám se propadne půlka sedačky. Poprvé jsem se docela lekl a pustil popruh. Podruhé jsem již věděl do čeho jdu, a tak jsem zasedl druhou stranu sedačky, strhl jednu stranu a pevně držel popruh. Vrchlík se zbortil, sedačka se propadla a celý „stroj“ se začal otáčet na zborcenou stranou. Druhá strana se pak musí přibrzďovat, aby se paraglide vrátil do původního režimu. Po pár nácvicích přišel těžší úkol: Simulovat nečekané zaklopení. Tedy zasednout zborcenou stranu sedačky a začít korigovat vrchlík bržděním až po několika sekundách. To už byla slušná náhražka horské dráhy. Plnou silou jsem strhl popruh, okamžitě jsem se propadl o několik metrů a vrhlík se začal zuřivě otáčet. Nahození a hned to samé na druhou stranu. To mě bavilo :)
Frontstall
Frontstall je vlastně symetrické zaklopení celé náběžné hrany. Nácvik je jednoduchý, chytnete všechny popruhy první řady a strhnete je. Vrchlík se na chvilinku zbortí, odskočí za vás, tam se vzpamatuje a opět skočí nad vás. Nic zvláštního..
No a to je vlastně všechno :) Víc jsem toho na dolétání necvičil.
Hodnocení
Komentáře
2006-11-04 13:13:50
2007-05-08 18:08:00
Zdarec, můžeš mi prosím tě poslat obrázek pilotáku zadní tsrany zajímalo by mě jak je tam dělené kategorie a pod. moc dík. Taky si chci dělat piloťák.
Gratuluji! ;)